Víte někdo o dobrém hudebním seriálu/pořadu/filmu?

Jsem magor do hudby, nejsem nijak vyhraněná. Poslouchám Nirvanu stejně jako Christinu Aguileru. Nicméně bych ráda viděla nějaký dobrý hudební seriál/film/pořad.  Něco jako Sedm epoch rocku nebo Škola rocku. Co já vím tak toho moc není. Máte tu Bandslam, který kupodivu není tak špatný, máte tu Mladí Rebelové, ve kterým se ale neobjevuje hudba kterou bych znala. Ráda se koukám na Gilmorky, protože se ztotožňuju s Lane. Taky koukám na Never Mind The Buzzcocks, ale to je spíše o hostech než o hudbě.Dále je tu film The Runaways, který je považován za dobrý. Já osobně se nedokážu dívat na Comeback. Nedávno jsem taky viděla Na pokraji slávy. To je náš hit! bylo dobrý ale opět tam byla vlastní hudba. Dar od boha taky ušel. Rocker nebyl špatný. Na plný pecky byl fajn film ale taky né moc o hudbě. V přízračným světě je Enid výborná.
Pokud víte o nějakým dobrým filmu/seriálu/pořadu o hudbě, který jsem tu nejmenovala mohli byste mi ho poradit?  To že Škola Rocku je můj nejoblíbenější film snad o něčem svědčí né?

Yours faithfully

Me

Prostě to sem jenom tak hodim....

Musím se o ně prostě podělit....

Yours faithfully

Me

Asi sem vážně bitch

Víte jsem velmi dobrý pozorovatel lidí. Většinou umím přijít na to co se jim honí hlavou a proč dělají to co mají. Avšak právě díky této vlastnosti jim moc nepomáhám. Tím myslím...
můj kamarád dlouho chodil s jednou mojí kamarádkou. Rozešli se a on to špatně snáší. Nejdříve za ní chodil aby za ním ona chodila s prosíkem ať se k sobě vrátí (což ona neudělala), poté se rozhodl, že jí přiměje žárlit a začal balit její kamarádku (což té jeho bývalé bylo o prdele) a nakonec se rozhodl že jí chce přimět aby se o něj bála. Proto se včera po škole ztratil. Jeho rodiče všechny obvolávali a sháněli ho. Včetně jeho bývalé která o něm ale nic nevěděla. Poté co po pár hodinách zjistil, že jediný kdo se strachuje jsou jeho rodiče, se vrátil domů a zničehonic se objevil na facebooku a čekal že budou všichni projevovat zájem o to kde byl. A proto mi taky  napsal.Věděla jsem že se ztratil a taky mi došlo proč taky. Proto jsem neudělala to co on chtěl. Nepodivovala jsem se kde byl a ani jsem neprojevila sebemenší změnu.
Vím že to nebylo dobře. Dělal to všechno aby na sebe upozornil a  když se mu to nepovedlo bude z toho akorát nešťastnější ale celá ta ubohost jeho jednání mi nedala jinou možnost. Jelikož vidím do lidí a umím odhadnout co chtějí abych udělala většinou to nedělám. Není to správné ale nepodřídím se jen proto že to tak někdo chce.

Yours faithfully

Me

poslední díl DW

Posledn díl DW nebyl tak matoucí jako  všechny díly předtím. Vše se konečně vysvětlilo. Jsem trochu zklamaná z toho, že River je Melody. I mean... když Moffat řekl, že se dozvíme kdo River je na internetu začli všichni spekulovat a většina správně vydedukovala, že je to dcera Amy. Tím pádem celý díl pak už nebyl překvapením. Stejně jako jsem tak nějak tušila, že to dítě zase nebude pravé. Všechny otázky tedy byly zodpovězeny. Nevím co se bude druhou polovinu série řešit. Jediné co mě napadá je že se ještě musí vysvětlit regenerující River, která se ukázala na konci Day of the Moon. Zabití Doctora už je taky tak nějak jasné. No ale je jisté že Moffat už nám něco šokujícího vymyslí.
Btw. chtěla bych jen zmínit báječného Roryho, kterého miluju už od prvního dílu páté série. Opět se ukázal jako jedinečnej. Když jsem nedávno ukazovala kamarádce první díl 5. série a ona se vyjádřila špatně o Rorym málem jsem jí vrazila. Začala jsem jí sáhodlouze vysvětlovat co všechno Rory udělal a o kolik je lepší než Doctor ( i když ten je samozřejmě skvělej ale je spíš jako Luffy. Máte ho rádi, ale nemůžete ho milovat. Je víc jako bratr pro Amy). Když ani poté si nechtěla říct řekla jsem jí ať radši odejde. Trochu dětinské já vím. NIKDO mi ale nebude urážet Roryho!

Jo a taky jsem si musela udělat nový pozadí. 

Z Doctora...

 ...jsem musela přejít na Rory/Amy

Další shitty článek je napsanej a i tentokrát je plný nezajímavýho blábolení někoho komu je fyzicky skoro devatenáct a psychicky sotva 14.

Yours faithfully

Me

Moji stateční přátelé

V prvním ročníku na střední škole jsem poznala ve třídě kamarádku. Jen tak mezi řečí jsme se spolu začaly bavit o filmu Zkrocená hora. Říkala jsem jí, že se mi líbil a jak krásný příběh to byl. Ona mi poradila, abych se zkusila podívat na seriál Queer as Folk. A ten mi otevřel oči. Tím myslím, že do té doby jsem byla tolerantní člověk a o víc jsem se nestarala, avšak po shlédnutí tohoto seriálu jsem pochopila, že bojovat se musí. Na světě jsou lidé, jež se každý den trápí, bojují a přesto nic nezískávají. Získala jsem k nim úctu. Tito lidé pouze bojují o normální život. Na rozdíl však od dětí v Africe jim v tom brání pouze okolní lidé. Nejsou chudí, nejsou negramotní. Jsou to běžní lidé kolem nás a my je přesto takhle trápíme. Stačilo by trochu tolerance a učinili bychom lidi kolem sebe šťastnými. Není to snad zas tolik ne? Nedávno jsem byla na homosexuální svatbě dvou mých kamarádů a řeknu vám, že to byl ten nejkrásnější zážitek pod sluncem.
Na závěr tohoto sdělení vám sem šoupnu pár videí, které stojí za to shlédnout.

I když třeba tuhle zpěvačku nemusíte poslechněte si její řeč celou neboť to co jsem se tu snažila říct ona dokázala vystihnout lépe a daleko přesnějí.

Jo no tak to by bylo asi všechno no...

Yours faithfully

Me