Moji stateční přátelé

V prvním ročníku na střední škole jsem poznala ve třídě kamarádku. Jen tak mezi řečí jsme se spolu začaly bavit o filmu Zkrocená hora. Říkala jsem jí, že se mi líbil a jak krásný příběh to byl. Ona mi poradila, abych se zkusila podívat na seriál Queer as Folk. A ten mi otevřel oči. Tím myslím, že do té doby jsem byla tolerantní člověk a o víc jsem se nestarala, avšak po shlédnutí tohoto seriálu jsem pochopila, že bojovat se musí. Na světě jsou lidé, jež se každý den trápí, bojují a přesto nic nezískávají. Získala jsem k nim úctu. Tito lidé pouze bojují o normální život. Na rozdíl však od dětí v Africe jim v tom brání pouze okolní lidé. Nejsou chudí, nejsou negramotní. Jsou to běžní lidé kolem nás a my je přesto takhle trápíme. Stačilo by trochu tolerance a učinili bychom lidi kolem sebe šťastnými. Není to snad zas tolik ne? Nedávno jsem byla na homosexuální svatbě dvou mých kamarádů a řeknu vám, že to byl ten nejkrásnější zážitek pod sluncem.
Na závěr tohoto sdělení vám sem šoupnu pár videí, které stojí za to shlédnout.

I když třeba tuhle zpěvačku nemusíte poslechněte si její řeč celou neboť to co jsem se tu snažila říct ona dokázala vystihnout lépe a daleko přesnějí.

Jo no tak to by bylo asi všechno no...

Yours faithfully

Me