Banzone party - The Pooh

Na včerejší bandzone party jsem šla s myšlenkou že si poslechnu nové kapely, užiju si legraci a opět uvidím své milované The Pooh. Nicméně během velikonočních prázdnin jsem se tak nachcípala, že když jsem včera přišla do LMB byla jsem jen ráda, že The Pooh hrajou první a já se pak můžu vrátit domů.
 Jako vždy to kluci rozbalili hned při první písničce a já tam jen půl hodiny stála a hltala každý tón. Uvědomila jsem si, že přestože chodím na koncerty celkem často. Žádný z nich ve mě nevyvolává to co ve mně vyvolává jakýkoliv koncert The Pooh. Člověk se dostane do jakési extáze, kdy má chuť jen zavřít oči a nechat kolem sebe jejich hudbu plynout (speciálně u Kitchen Soup Song). Na albu se hudba zdá být suchá, ale naživo nejste schopní vnímat nic kolem sebe. Sičákovi proslovy mezi písněmi vás poté vždycky dobře pobaví. Za povšimnutí také stojí jeho tričko s koněm, které má na sobě každej druhej koncert :-)
P.S.Včera to bylo poprvé co nás kluci zaregistrovali (no kdopak by se jim divil poté co jsme jim tam minule nadskakovali radostí a lezli pod bicíma, abychom ulovili paličky. Poté co jsme během koncertů ulovili pro každého jednu se zaměřujeme na trsátka. Já jsem včera byla první, kdo měl tu příležitost jedno získat).
Yours faithfully
Me

Finally...

Po víc jak půl roce jsem konečně dočetla Zločin a trest. Kdysi dávno v devítce jsem byla abnormální čtenář. Byla jsem schopná číst každý týden jinou knihu. V devítce jsem přečetla Vojnu a mír. Přišla jsem na střední a všechno se změnilo. Najednou jsem měla kamarády a už jsem si nepotřebovala o přestávkách číst. Pak jsem dostala svůj počítač a vše bylo v háji. I přesto že stále čtu už to není tak intenzivní a mě to mrzí.
Kniha se kterou bych obyčejně neměla vůbec žádné problémy mi najednou trvala neskutečně dlouho a bylo pro mě velmi obtížné ji číst. Dokonce tak obtížné, že jsem mezitím četla jiné knihy (jinak by mi z toho asi praskla hlava). Nicméně jsem si řekla, že teď o Velikonocích tu knihu zkrátka musím dočíst. Na poličce na mě čeká ještě Idiot, ale myslím, že po zkušenostech s Dostojevským se do té knihy hned tak nepustím. Nejspíš jsem se už zmiňovala, že bych chtěla studovat anglickou literaturu a přesto mám velmi v oblibě ruské autory a jejich speciální druh psaní. Jen doufám, že se to vše bude do budoucna hodit ;-)
P.S. Ok. moje psaní poslední dobou nedává moc smysl. asi to bude tím že sem nachcípaná, nebo možná proto že mám nádor na mozku o kterym nevim.
P.P.S. Asi jste si asi taky všimli mojí bláznivé posedlosti homosexuály. Nedávno jsem byla na své první homosexuální svatbě a k tomu se stále dívám na filmy a seriály s gay tématikou. Můj poslední objev je holandská telenovela Goede Tijden Slechte Tijden (holandština je jeden z nejvtipnějších jazyků, které jsem slyšela) na které ulítávám asi poslední týden. Ok už fakt končim. Die Ende. The End. Einde. Fin. Owari.

Yours faithfully

Me

Týden událostí

Začínám mít podezření, že má nějakou schopnost jak z nějakých Misfits či Heroes. A sice takovou, která dokáže rozbíjet elektronické věci. Nikdy jsem nebyla člověk co ničí věci kolem sebe. Boty jsem vždy odložila protože mi byly malé a né proto že bych je zničila. Za poslední půlrok se mi však přestala fungovat mptrojka, mobil, dvakrát za sebou nabíječka na počítač, baterka v počítači a fén mi v ruce z ničeho nic přestal fungovat. To jen co mě teď tak napadá. Jo a taky mám asi nádor na mozku, protože nejenom, že zapomínám na věci. To se děje celkem běžně lidem, ale já zapomínám na slova, která běžně používám. Z ničeho nic si nemůžu vzpomenout jak se řekne brácha nebo obal nebo použitý. Zkrátka běžná slova. No to jen tak mimochodem.

Hlavně jsem však chtěla psát o čtyřech předešlých dnech. Tento pátek jsem měla jet na svatbu našich kamarádů ve Vídni. Ve středu večer jsem se vracela z horolezectví a potkám mého bráchu, kterého vede jeho kamarád a říká mi, že brácha má asi otřes mozku. Po odvezení do nemocnice se skutečně ukázalo, že má otřes mozku a že ztratil krátkodobou paměť. Během těch čtyř hodin v nemocnici stále dokola opakoval ty samé věty stále dokola a nepamatoval si, že jsme mu na ně už padesátkrát předtím odpověděli. Druhý den ho z nemocnice pustili a my s mou mámou odjeli pouze po ujištění, že se o něj bude starat celý víkend jeho přítelkyně.

 Ve Vídni jsme prožili nádherný víkend. Byla to moje první homosexuální svatba, tak to bylo pro mě vše trochu nové. Nicméně vše bylo naprosto perfektní, klukům to moc slušelo a dlouho na ten víkend nezapomenu. Vracela jsem se domů s báječnou náladou, ale když jsem přijela domů zjistila jsem, že brácha už je sice v pohodě, ale místo něj mi umřel osmák. Měla jsem dva Billieho( pojmenován po B.J. Armstrongovi) a Homieho(pojmenován po Homerovi). Homie bohužel z neznámého důvodu umřel. Byly mu čtyři roky a já se teď pouze bojím, že za ním půjde i Billie. Nechť tedy je toto jakési uctění jeho památky.

Zastavte hodiny, odpojte telefon,
psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost.
Utište piána a zahalte bubny,
přineste rakev a přistupte.
Ať letadla smutně krouží nad hlavami
a čmárají na nebe vzkaz: On je mrtvý.
Uvažte krepové mašle okolo hrdel bílých holubic,
ať si dopravní strážníci natáhnou černé rukavice.
On byl můj sever, můj jih, můj východ i západ,
mé všední dny a moje neděle,
mé poledne a má půlnoc, moje řeč, moje píseň.
Myslel jsem, že je to navěky. Můj omyl.
O hvězdy teď nikdo nestojí, zhasněte je.
Vypněte měsíc a zahalte slunce,
vylejte oceány a zničte lesy.
Protože tohle už nikdo nezmění.

Yours faithfully

Me