Finally...

Po víc jak půl roce jsem konečně dočetla Zločin a trest. Kdysi dávno v devítce jsem byla abnormální čtenář. Byla jsem schopná číst každý týden jinou knihu. V devítce jsem přečetla Vojnu a mír. Přišla jsem na střední a všechno se změnilo. Najednou jsem měla kamarády a už jsem si nepotřebovala o přestávkách číst. Pak jsem dostala svůj počítač a vše bylo v háji. I přesto že stále čtu už to není tak intenzivní a mě to mrzí.
Kniha se kterou bych obyčejně neměla vůbec žádné problémy mi najednou trvala neskutečně dlouho a bylo pro mě velmi obtížné ji číst. Dokonce tak obtížné, že jsem mezitím četla jiné knihy (jinak by mi z toho asi praskla hlava). Nicméně jsem si řekla, že teď o Velikonocích tu knihu zkrátka musím dočíst. Na poličce na mě čeká ještě Idiot, ale myslím, že po zkušenostech s Dostojevským se do té knihy hned tak nepustím. Nejspíš jsem se už zmiňovala, že bych chtěla studovat anglickou literaturu a přesto mám velmi v oblibě ruské autory a jejich speciální druh psaní. Jen doufám, že se to vše bude do budoucna hodit ;-)
P.S. Ok. moje psaní poslední dobou nedává moc smysl. asi to bude tím že sem nachcípaná, nebo možná proto že mám nádor na mozku o kterym nevim.
P.P.S. Asi jste si asi taky všimli mojí bláznivé posedlosti homosexuály. Nedávno jsem byla na své první homosexuální svatbě a k tomu se stále dívám na filmy a seriály s gay tématikou. Můj poslední objev je holandská telenovela Goede Tijden Slechte Tijden (holandština je jeden z nejvtipnějších jazyků, které jsem slyšela) na které ulítávám asi poslední týden. Ok už fakt končim. Die Ende. The End. Einde. Fin. Owari.

Yours faithfully

Me