A Single Man

O víkendu jsem jela k mému dědovi na druhou stranu republiky. Měl narozeniny avšak oslava trvala jen pár hodin a zbytek dne jsem se relativně nudila. Měla jsem s sebou počítač, ale u dědy není wifi takže jsem si řekla, že bych mohla opět snížit počet filmů na exteráku. První přišel na řadu film A Single Man. Ti, kdož se dívají na filmy s dabingem možná nepochopí, ale takový lidi ať se se mnou radši ani nebaví. Na seznamu nezkouknutých filmů byl u tohoto velký vykřičník. Colina Firtha jsem až do teď moc ráda neměla. Nejspíš to bude díky té špatné alá britské komedii Bridget Jonesové. Avšak role Nicholase Houlta mě k filmu táhla. Znala jsem ho pouze jako malého kluka v About a Boy a nebo jako Tonyho. Nevěděla jsem přesně o čem film je. Zvěděla jsem pouze, že Colin ztratil svou životní lásku - Jima.
S tímto jsem se tedy pustila do tohoto filmu. Během prvních deseti minut mě film dostal. Jeho barva, hudba, zpracování. Celé pojmutí filmu bylo uchvacující. 101 minut filmového blaha. Nevím co dodat. Nádhera. Rozhodně se film zařadil mezi mé oblíbené a těším se až ho doporučím ostatním : )
Po takovém filmu jsem si chtěla pustit něco co by mi tu náladu úplně nezkazilo a zároveň nebylo tak dlouhé - bylo pozdě. Bohužel jsem sáhla po filmu Na dotek což byl téměř opak Single Mana. Možná jsem ten film nepochopila, jsem na něj malá či co, ale mě se nelíbil Narozdíl například od 500 Days Of Summer jsem se v dějové posloupnosti( respektive neposloupnosti) ztrácela. Ve filmu jsem se nedokázala sžít s postavou, poněvadž zde byly pouze vidět neustálé rozchody a žádný děj mezitím. Nějak jsem to celé nepochopila. :-/

Yours faithfully

Me

čtvrtý díl a stále nic...

Ve čtvrtek vyšel čtvrtý díl pátý série skins a já si řikám What the Fuck? Samozřejmě, že první generace byla nejlepší. O tom žádná. Ale i druhá nebyla špatná. Ve třetí generaci se rozhodly, že každej díl bude jen a pouze o té jedné osobě a tím pádem je to celý na hovno. Žádnou z postav nejde poznat pořádně. Tak například první díl byl celý o Franky. Ok, beru to. V druhém díle, ale najednou byla hrozná kámoška se všema a mě zajímalo, jak to zvládá. Ve třetím díle to bylo celé o Mini a opět jsem nevěděla jak jsou na tom všichni okolo. Co Grace a Rich. Na konci dílu si daj pusu, ale pořádně nevidím jak se k tomu dobrali. A ve čtvrtém dílu je to ještě zřetelnější. V každém novém dílu se dozvím něco o jedné z postav, ale nevidím co se s nima děje dál. V první sérii jsme například v prvním díle viděli jak Tonyho tak i Sida( u Twata :-) či Chrise( s Angie).
Když jsem viděla první díl pátý série. Řekla jsem si, že je to trošku nuda, ale že to určitě bude lepší. Postavy samy o sobě jsou zajímavý, ale s tímhle novým způsobem jsou méně propracovaný. Škoda. Byl to dobrý seriál.

Spousta filmů

Je spousta filmů, který bych chtěla vidět. Mám dlouhatananánský seznam a vůbec se nekrátí. Tak například ještě stále jsem neviděla všechny filmy Tima Burtona( nemůžu sehnat Pee-weeho), zbývá mi asi patnáct filmů Johnnyho Deppa. Taky chci pokročit ve filmografii Heatha Ledgera. Cillian Murphy mě dostal v Batmanovi a od té doby patří mezi mé oblíbené. Cítím se zahanbeně, že jsem s Audrey Hepburn viděla jen 4 filmy. Rickmancon bude za měsíc tak tam zase uvidím s holkama zbytek filmů Alana Rickmana (už nám jich zbývá jen pár). Taky by chtělo zopakovat Miyazaki night. Bohužel se, ale jeho filmy těžko shání.  To jsou jen filmy z filmografíí, avšak je spousta filmů, ve kterých nehraje žádný můj oblíbený herec a přesto je chci vidět. Zaměřuju se dost na filmy britské, ale je jich zkrátka příliš moc. Tak teď si aspoň půjdo pustit Noční let a Snídaňový klub ;-)

Yours faithfully

Me

něco co nevím jestli sem patří

Dnes sem postnu něco co nevím jestli sem úplně patří.  Je to báseň, ale spíš je to jen taková změť pocitů, které mě tehdy napadaly. Před dvěma lety na podzim se jeden můj velmi dobrý kamarád pokusil o sebevraždu. Byl to pro nás šok. To samé ráno vesele poskakoval po škole a druhý den z ničeho nic nepřišel. Poté co jsme nevěděli co s ním je, začali jsme pátrat. Zjistili jsme, že se pokusil oběsit. Tohle jsem napsala při cestě domů z první návštěvy na psychiatrický léčebně, kde si pobyl 14 dní.

Nevnímám hlasy, nevnímám zvuky, nevnímám svět.
Myslím jen na něj, Myslím jen na něj,
Zavřený v budově s mřížemi v oknech.
Depresivní okolí,stromy holé.

Jdu po chodbě
Rozpoznávám ho
Vlasy má na všechny strany
Ne, on není blázen
Jen se chtěl zabít….

Nemůžu tomu uvěřit
Zabít?
Nevím kudy kam
Zabít?
Snažím se vypadat vesele

Ony ho objímají
Já sedím na druhém konci stolu
A jediné co chci
Je aby mi to všechno konečně vysvětlil

Byl to zkrat či jeho maniodepresivita?
Bylo to kvůli ní?
Je na tom opravdu tak jak se tváří?

Chci mu nějak pomoct
Ale ode mě jí nechce
Nechce jí od nikoho
Je v pohodě

Jestli to udělá znova asi to neunesu
Byl to můj kamarád
Světlo v pochmurných dnech
Co teď…

Jedu v tramvaji
Pryč od místa
Nemůžu myslet, nemůžu dýchat
Pláču a slzy stékají po skle.
Jsem na dně a píšu poslední řádek…

Na závěr chci jen říct, že ten kluk je v pohodě. Dostal se z toho a dál kolem nás skotačí a skoro na to zapomněl. Pro mě však tahle vzpomínka navždy zůstane živou. 

I used to love her

Dnes jsem si poslechla vystoupení z letošních Grammy Awards a jsem víc než zklamaná z Christiny Aguilery. Kdysi jsem jí měla ráda. Když vydala album Back to Basic bylo vidět, že se našla. Některé písně ze Stripped se také dají poslouchat. Avšak sláva jí nejspíše přece jenom stoupla do hlavy. Její hlas bude vždy výborný ale je rozdíl jestli zpívá písně alá jazz nebo alá electro. Zkrátka její poslední album byl propadák, její manžel se s ní rozešel a ve filmu Burlesque také nezazářila. Místo však aby se s tím smířila, začíná se předvádět čím dál víc.
Christina Aguilera, Florence Welch, Jennifer Hudson, Yolanda Adams a Martina McBride zazpívaly písně Arethy Franklin (žádná z nich samozřejmě tak dobře). Byla by to skvělá show, avšak hned na začátku bylo vidět, že Christina Aguilera se musí předvést. Musí ukázat, že má ze všech z nich nejlepší hlas. Musí být výjimečná a mít červený mikrofon.

Opravdu co slyším všude možně zbytečně se zahodila.

Yours faithfully

Me

Čekám až se mi dopečou tousty a napadá mě, že bych vám mohla sdělit proč jsem se rozhodla tenhle předem prohraný boj, a sice znovu blogovat, znovu rozject. Důvod je jednoduchý. Dívala jsem se na The Social Network a když se tam Mark rozepisoval na svém blogu, napadlo mě, že bych to mohla opět zkusit taky. Tentokrát, ale více jako můj osobní deník či kamarádku, které bych se zkrátka vykecala. Chápejte, mám kamarádku, nejlepší, ale ta se nezajímá ani o seriály a poslouchá jinou hudbu než já. Tak vznikl tenhle blog a tentokrát jsem opravdu zvědavá jak dlouho mě to bude bavit :->

Yours faithfully

Me

My dream is crumbling...

Už jsem vážně začínala doufat. Vážně jsem si říkala, že by konečně mohlo přijít něco dobrého v mém životě a mohlo se mi něco povést. Něco mi vyjít. Byla jsem naivní. Po osmnácti letech stále zapomínám, že já štěstí nebudu mít nikdy. Mě se nikdy nic nevyvede. Vím to a přesto jsem stále snílek a říkám si: třeba se to změní. Houby! Nikdy se to nezmění. Budu žít se svojí mámou až do její smrti, pracovat jako prodavačka nebo něco podobného a doufat, že se někdy ještě podívám do mé země. Do země kam patřím. Do té jediné, která je mému srdci milá. Do mé Británie. Správně hádáte, že mi prázdninový výlet do Británie nevyjde. Brácha přišel a řekl mi, že ten kluk se kterým jsem se domlouvala pravděpodobně vezme někoho jiného. můj svět se hroutí. Co si mám počít? Tohle byla jediná věc kvůli které jsem se snažila ve škole, kvůli které jsem přežívala ty úděsné jednotvárné dny. Vážně už jsem začínala věřit. Nemohu se však se svou slabostí nikomu svěřit a tak to píšu sem, kde to zůstane viset navěky a nikdy to nikdo neuvidí. Někteří jsou předurčeni k tomu být ztracená existence. Jako já. Kdy už tohle trápení skončí?

Yours faithfully

Me

U známých

Moje máma zpívá v chrámovém sboru. Není to nic extra. Nedostává za to ani zaplaceno nebo tak. Prostě jí to baví. Má štěstí. V tomto sboru se dala dohromady parta tehdy čerstvých maminek a vznikla pavlač.
Jako malá jsem znala všechny děti ze sboru. Slavili jsme společně narozeniny a dohromady rostli. Během let se z dětí staly teenageři a pak dospělí. Někteří(jako můj starší brácha) na takové sešlosti přestali chodit, avšak já ne. Zvláště v oblibě mám jedny naše známé bydlící kousek od nás. Jejich byt, způsob života a vše ostatní je to co bych chtěla. Mají tři děti - dospělou dceru, její mladší sestru a nejmladšímu synovi je 12.  Jejich byt je maličký, ale přesto si ho dokázali zařídit, tak, že se tam vejde všech 20 dospělých a 15 dětí a i přesto tam není narváno. Mají nádherný útulný byt. Vejdete-li do kuchyně můžete si sednout do pohovky nebo ke kulatému stolu a poslouchat z reproduktoru se linoucí Patti Smith či Björk. Ve všech místnostech mají  knihovny, různé obrazy, ať už od malířů či od dětí. Zkrátka jejich byt je přesně takový, jaký bych chtěla.
Své děti ve všem podporují. Zároveň však si dávají pozor na to jak moc je jejich syn na počítači či kolik vypije sladkého džusu. Všichni spolu mají úžasný vztah a když k nim přijdeme je to jako bych se dívala na lidi z nějakého filmu. Sedíte tam pijete džus či víno (avšak né jen tak ledajaké), můžete si vybrat z různých domácích pochutín (ovocný salát, hermelínová pomazánka, domácí koláč či buchta, kuskus či pro malé děti párky v těstíčku). Každý přinese něco a každý si něco najde. Všichni se navzájem dobře znají a  když se náhodou v něčem neshodnou? Zkrátka přejdou k jinému tématu.
Po napsání tohoto článku se cítím jako malé dítě. A taky že jsem...

Yours faithfully

Me

Sketch

Znovu se koukám na některé díly Skins a musím říct, že Sketch je vážně hrozná postava. Myslím...kdyby aspoň měla jakoukoliv reálnou šanci. Ale Maxxie je gay. Věřím, že takoví lidi existují a z určitý části jsem ochotná pochopit, když jsou někým posedlý. Avšak pouze v případě pokud se ten člověk zajímá o pohlaví, kterého jsem já. Myslím, že proč se snažit o někoho kdo o vás nemá zájem a za žádných okolností mít zájem nebude. Jak pravděpodobné je, že by Maxxie změnil svou sexualitu?
 A i přesto, když jí to Maxxie dal jasně najevo se snaží ho přinutit žárlit tím že si začne s Anwarem. Tak za tohle by si opravdu už zasloužila....

Yours faithfully

Me

Vážně bych se měla učit

Znáte to. Pořád to odkládám a odkládám a najednou je sedm a já se musím učit jak blázen. A nechce se mi a nechce. Jenomže pokud dostanu blbou známku tak neodjedu do Británie. přesto ale stále sedím u počítače a píšu sračky jen abych se vyhnula tomu nepříjemnému faktu, že se musím konečně sebrat a jít se učit :-/

Yours faithfully

Me

Konečně jsem to našla

Znáte to, když třeba měsíc hledáte nějakou píseň, ale nevybavujete si jak se jmenuje ani její text. Nebo si vzpomínáte na nějaké video či film, ale nevíte jak se jmenoval. Asi před rokem jsem si zpívala stále jednu píseň, ale nemohla jsem jí nikde najít. Nevěděla jsem text jenom melodii. Hledala jsem jí asi tři měsíce až konečně jsem si pustila Step Up 2 a tam jsem jí konečně uslyšela a pak už chtělo jen googlit a bylo to.
No teď se mi stalo něco podobnýho. Poslouchala jsem píseň With Me od Sum 41 a stále se mi k ní zjevovalo takové video. Nevybavovalo se mi konkrétně. Jen jsem věděla, že jsem tu píseň někde už slyšela. V nějakém videu, filmu, seriálu, reklamě. Prostě někde. Dnes sem si konečně vzpomněla. Here it is

Yours faithfully

Me

filmová sobota

Jelikož jsem měla v pátek prázdniny rozhodla jsem se konečně začít snižovat počet filmů které bych měla vidět a filmů, které mám na exteráku. Tak jsem se konečně dostala k It's a Wonderful Life. Slyšela jsem o tom filmu už tolikrát, ale nikdy jsem ho neviděla. Tak jsem se dokopala k tomu ho skouknout. Jako další v pořadí byl Ed Wood. Jsem Timův velký fanda ale tenhle film byl můj černej puntík, který bylo potřeba vymazat. Po těchto dvou černobílých filmech jsem si musela dát něco méně náročného. Nakonec jsem se rozhodla pro film Na palubě jednorožce, který jsem viděla jako malá a moc se mi líbil. Nakonec přišel na řadu film, který mám od mé kamarádky - Legenda o sovích strážcích. No myslím, že to bylo docela vyčerpávající a tak si jdu pustit jeden díl Supernatural a jdu spát :-)

Yours faithfully

Me

Skins už zítra!!!

Další díl Skins je vysílán v Británii už zítra takže doufejme, že v pátek se na to všichni budeme moci podívat pohodlně i s titulky. Tentokrát bude díl o Richim. tak jsem zvědavá, jak se nová parta vyjeví. Zatím se dalo těžko poznat něco o ostatních. Také doufám, že se ty dvě skupinky lidí nějak stmelí  nebude to celý o Mini vs. Franky. Uvidíme, uvidíme, uvidíme.

Yours faithfully

Me

P.S. První generace stejně nemá konkurenci ;-)

Vyčerpána po celém dni

Vyčerpána po celém dni si sedám k počítači avšak né abych se dívala na Supernatural, ale abych se do sebe pokusila narvat názvy lidských kostí jejich výběžků, hrbolků, švů, oblouků, jam, kloubů a polovinu z toho ještě latinsky. Ptáte se jestli se chci stát doktorkou? Nikoliv. Avšak bohužel jsem se dostala na školu, která se specializuje na přípravu studentů na medicínu a tak se já, člověk jenž se zajímá o literaturu, dějepis a základy společenských věd, musím učit latinské názvy kostí, umět hnusnou anorganickou chemii a napsat ročníkovou práci z fyziky. Fibula, tibia, femur, atlas, axis, periost, trabekula a spongióza, kompakta, hematopoéza a epifýza a diafýza, přední a zadní fontanela, proximální ruční kloub, radioulnární skloubení, thorax, bodcovitý výběžek, bradavkový výběžek, ulna a radius, laterální a mediální epikondyl. Fuj jak se někdo může chtít stát dokorem? :- /

Yours faithfully

Me

Jde se do školy

Ano, pokud jste to ještě nepoznali jsem ještě student. Každý den musím vstát a přežít 7 hodin ve škole než můžu opět přijít domů a žít. Mám málo kamarádů( přesněji řečeno 3), se kterými se cítím opravdu sama sebou. Mám však spoustu spolužáků se kterými jsem "kamarád". A ti dnes odpoledne přijdou a budem dělat nějakej projekt do školy. Takže žít budu moct začít ještě o pár hodin později.  Je hrozné když si uvědomím, že musím protrpět 10 hodin přežívání abych mohla tři hodiny žít :-( Taková je však pravda a takový je můj život.

Yours faithfully

Me