něco co nevím jestli sem patří

Dnes sem postnu něco co nevím jestli sem úplně patří.  Je to báseň, ale spíš je to jen taková změť pocitů, které mě tehdy napadaly. Před dvěma lety na podzim se jeden můj velmi dobrý kamarád pokusil o sebevraždu. Byl to pro nás šok. To samé ráno vesele poskakoval po škole a druhý den z ničeho nic nepřišel. Poté co jsme nevěděli co s ním je, začali jsme pátrat. Zjistili jsme, že se pokusil oběsit. Tohle jsem napsala při cestě domů z první návštěvy na psychiatrický léčebně, kde si pobyl 14 dní.

Nevnímám hlasy, nevnímám zvuky, nevnímám svět.
Myslím jen na něj, Myslím jen na něj,
Zavřený v budově s mřížemi v oknech.
Depresivní okolí,stromy holé.

Jdu po chodbě
Rozpoznávám ho
Vlasy má na všechny strany
Ne, on není blázen
Jen se chtěl zabít….

Nemůžu tomu uvěřit
Zabít?
Nevím kudy kam
Zabít?
Snažím se vypadat vesele

Ony ho objímají
Já sedím na druhém konci stolu
A jediné co chci
Je aby mi to všechno konečně vysvětlil

Byl to zkrat či jeho maniodepresivita?
Bylo to kvůli ní?
Je na tom opravdu tak jak se tváří?

Chci mu nějak pomoct
Ale ode mě jí nechce
Nechce jí od nikoho
Je v pohodě

Jestli to udělá znova asi to neunesu
Byl to můj kamarád
Světlo v pochmurných dnech
Co teď…

Jedu v tramvaji
Pryč od místa
Nemůžu myslet, nemůžu dýchat
Pláču a slzy stékají po skle.
Jsem na dně a píšu poslední řádek…

Na závěr chci jen říct, že ten kluk je v pohodě. Dostal se z toho a dál kolem nás skotačí a skoro na to zapomněl. Pro mě však tahle vzpomínka navždy zůstane živou.